Stroje
Když si budeme chtít sešroubovat nově zakoupenou skříň, tak nám postačí i elektrický šroubovák, ovšem pro vrtání větších otvorů do kovu to rozhodně není. Zde už začínáme na elektrických stolních vrtačkách. Ty mají nejčastější řemenový převod, přičemž řemenice samotné mají hned několik stupňů. To je velmi důležité, protože my si díky tomu můžeme snadno měnit otáčky, kterou jsou závislé na průměru vrtáku a taky na tom, do jakého materiálu vlastně chceme vrtat.
Tyto vrtačky jsou většinou vhodné k vrtání do průměru 16 milimetrů. Následně se využívají sloupové, které mají výhodu ve vertikálně posuvném vřeteníku a stole, který se dá posouvat i otáčet kolem sloupu. Ještě robustnější jsou vrtačky stojanové. Následují radikální, přičemž vřeteníku je uložen na otočném ramenu a může po něm jezdit, takže vykrývá celý prostor pod sebou. Těžký obrobek se tedy ústavní a následně s ním nemusíme už ani hnout.
Přesná výroba
Problém na počátku vrtání je rotující nástroj, protože ten má snahu kroužit kolem středu a zavrtat se právě mimo osu. Proto musíme použít navrtávák, nebo pokud stačí menší přesnost tak důlčík. Co se týče vrtáků, tak ty musíme udržovat ostré, protože jinak vydávají nepříjemné zvuky a vůbec se jim nechce. U výkonného CNC obrábění se setkáme s vrtáky, které mají vedenou chladící kapalinu přímo tělem nástroje.
Takto je chlazení totiž mnohem efektivnější. Pro souřadnicové vrtačky můžeme navíc zakoupit celou řadu dalšího vybavení. Bývá vyrobeno z rychlořezné oceli či slinutých karbidů, protože vyžadujeme vysokou trvanlivost, nízkou tepelnou roztažnost a tvrdost. Často se zde setkáme s tím, že běžný vrták nestačí, protože potřebujeme dosáhnou vyšší přesnosti. K tomu nám slouží nejdříve výhrubník a následně výstružník. Nasadit ho můžeme snadno pomocí Morseho kuželu. Pamatujte však, že lze použít maximálně dvě redukční pouzdra.